O fascii

Vážení přátelé, před časem se ke mně dostal časopis Geo (konkrétně jeho listopadové vydání) a s ním také článek o fasciích, který mne velice oslovil – ba přímo fascinoval. Rozhodl jsem se proto, že o fascii a jejím fungování v lidském těle zjistím něco víc a své zjištění zkusím, pokud možno co nejsrozumitelnější a nejméně zkreslující formou, zpřístupnit na svém webu.

Stejně jako je šťáva v pomeranči zapouzdřena v tenkostěnných váčcích a tyto jednotlivé váčky jsou společně zapouzdřeny slupkou oddělující jednotlivé „měsíčky“ pomeranče, jsou jednotlivé svalové buňky, ale i svalová vlákna, svalové snopce a svaly jako celek, "zapouzdřeny" nebo obaleny fasciemi.

V posledních letech se o fasciích začíná hodně mluvit, důvodem jsou nedávné výzkumy odhalující její obrovský význam pro lidské zdraví. To, že se pozornost fasciím dlouhá léta nevěnovala měla zřejmě za následek skutečnost, že nejčastěji používané zobrazovací metody (jako magnetická rezonance, rentgen nebo klasický ultrazvuk) zachycují jen změny ve svalech, kostech a orgánech, ale ne ve fascii.

Fascie a její funkce

Fascie je vazivová tkáň (je to jedna z forem pojivé tkáně), nacházející se na povrchu, ale také uvnitř svalů, orgánů, chrupavek a kůže. Táhne se od prstů na nohách až k hlavě a lze ji dokonce nalézt i v očích a mozku. Zpravidla má podobu bílé, někdy šedivé, narůžovělé nebo béžové blány. Někdy je fascie propojena s orgány tak těsně, že nelze rozeznat, kde končí orgán a kde začíná fascie.

Na buněčné úrovni je fascie tvořena zejména fibroblasty, které produkují řetězce bílkovin, kolagenová a elastinová vlákna zajišťující její pružnost. Mimo to odbourávají také staré opotřebované struktury a dle aktuální potřeby a charakteru prostřední formují nově vytvářenou tkáň. Ta se může lišit nejen mírou elasticity (od pružné po tuhou), ale také její konzistencí (od kapalné po pevnou), tím činnost fibroplastů určuje míru napětí dané tkáně.

Na molekulární úrovni obsahuje fascie zejména bílkoviny, cukry a značné množství vody (70 %), což zajišťuje její lepší pohyblivost.

Asi nejčastěji zmiňovanou funkcí fascie je zajišťování klouzání jednotlivých struktur, které obaluje, při pohybu těla. Mimo to, drží fascie pohromadě orgány a svaly, pomáhá při absorpci nárazů a sil, kterým je tělo vystaveno, generuje sílu svalů, zajišťuje pohyb tekutin v cévách, plní funkci propriocepse (polohocit), zajišťuje regulaci a výživu orgánů a také pomáhá zajišťovat obranné funkce organismu proti šíření patogenních činitelů a infekcí.

Disfunkce fascie

Jak již bylo uvedeno výše, nejčastěji zmiňovanou funkcí fascie je zajišťování klouzání jednotlivých částí těla při jejich pohybu. Pokud fascie ztratí pružnost nebo schopnost zajistit vzájemný klouzavý pohyb vrstev tkání, může to mít za následek vznik bolesti nebo onemocnění. Ke ztrátě funkce může přitom dojít následkem zranění, nedostatkem pohybu, přetížením, stářím, stresem, ozářením nebo také nevhodnou výživou.

Vzhledem k tomu, že fasciální síť prostupující celým tělem, dobře přenáší mechanické síly, může se podílet na šíření patologických sil. Jeden patologický jev tak může být příčinou dalšího nebo dalších, které se mohou jevit jako zdánlivě nesouvisející. Napětí v ramenou a krku tak může vyústit do bolestí hlavy, ramen či rukou, které mohou mít za následek necitlivost, brnění nebo ztrátu funkce svalstva, jako je tomu v případě syndromu karpálního tunelu.

V této souvislosti je zajímavé také zjištění, že fascie reaguje na stresové mediátory, tj, látky vylučované při stresu nebo nedostatku spánku. Takovéto látky vyvolávají u fascie pomalé, nicméně výrazné smrštění, které je  nezávislé na momentálním napětí svalstva. Vzhledem k tomu, že fascie netvoří v těle souvislá paralelní pásma, ale spíše tvoří vrstvy uspořádané v šikmých, příčných nebo cirkulárních směrech, dochází jejich kontrakcí ke stlačování struktur, které obklopují.

Vznik bolesti

Jelikož fascie obsahuje značné množství nervových zakončení (např. fascie oddělující svaly pohybového aparátu od podkoží obsahuje přes 80% volných nervových zakončení) může její nepružnost a ztuhnutí vést k podráždění receptorů a tím ke vzniku bolesti a napětí. Například při dlouhodobém stresu fascie zad ztuhnou do trvalé křeče, jež se přenáší do svalů a tlačí na nervové buňky a vyvolává tak bolest, přitom jemná pohybová motorika může být narušena pouze minimálně.

Bolest muže být způsobena také řídkou fascií, jež funguje jako mazivo mezi strukturami, které se o sebe třou při pohybu lidského těla. Zdrojem bolesti se mohou stát po letech také drobná poranění fascie (malé trhlinky nebo rány) nebo pooperační a poúrazové jizvy, které vytvářejí jakési „neprostupné zdi“ v pojivé tkáni.

Onemocnění

Vzhledem k propojenosti, všudypřítomnosti a množství funkcí, které fascie zajišťuje, může být její disfunkce příčinou velice širokého spektra nemocí. Zvýšený zájem lékařské vědy o fascii je relativně novým trendem a je proto pochopitelné, že ještě není zcela známo, jaké onemocnění může nesprávná funkce fascie vyvolávat.

Kromě nemocí souvisejících s pohybovým aparátem jako jsou bolesti zad, kloubů, svalů, syndrom karpálního tunelu, revmatismus měkkých tkání, je podezření, že špatná funkce fascie může stát za vznikem bolesti hlavy, křečových žil, fibrózy (patologické přemnožení kolagenových vláken, které může vést až ke zničení celých orgánů), skřípání zubů během spánku, srdečním selháním, ostruhou patní kosti, nejrůznějšími střevními a plicními problémy, revmatoidní artritidou, rakovinou a zřejmě i mnoha dalšími chorobami.

V případě zhoubných nádorů dochází například k tomu, že při hojení karcinomu vyvíjí fascie téměř neomezenou aktivitu a vytváří kolem nádoru jakousi kapsli ve snaze jej uzavřít. Čím je však tato kapsle pevnější, tím více je nádor podněcován k růstu.

Terapie

Zdá se, že to co vědci v posledních letech o fascii objevují, by mohlo vysvětlit princip fungování takových alternativních léčebných metod jako jóga, akupunktura, různé druhy masáží nebo osteopatie. Výše uvedené systémy různým způsobem aktivují fascii, resp. nutí k činnosti její buňky (fibroplasty). Bylo zjištěno, že při protahování se fibroplasty v natažené tkáni významně rozšiřují, při čemž se uvolňují látky schopné zmírňovat bolest i záněty ve tkáni.

Podle některých vědců by tedy bylo možné prostřednictvím jednoduchých protahovacích cvičení postupně obnovit schopnost jednotlivých tkání po sobě klouzat a předcházet tak chorobám nebo je i vyléčit.

Navzdory tomu, že pravidelný pohyb má výrazný antifibrotický účinek a již v průběhu 72 hodin stimuluje fascii k produkci čerstvého kolagenu a jiných látek přispívajících k jejímu uvolnění, lze výrazné zlepšení její funkce pozorovat až za dobu mnohem delší. Poločas rozpadu veškerého kolagenu v lidském těle je v průměru jeden rok, tedy jeden rok trvá než se polovina starého kolagenu nahradí novým.

Akupunktura

Podobného účinku jako má na fibroplasty protahování těla, lze dosáhnout také prostřednictvím akupunktury. Bylo vypozorováno, že k rozšiřování fibroplastů dochází již po 30ti léčby. Další pozoruhodnou věcí v souvislosti s touto tradiční čínskou metodou léčení je skutečnost, že akupunkturní dráhy probíhají podél širokých pásů fascií a např. u lidské paže leží akupunkturní body (z 80ti %) na důležitých bodech fasciálních, kde se vyskytuje mnoho receptorů a nervových zakončení.

Masáže

Pozitivní vliv na fibrózní tkáň mají také masáže, během kterých dochází k natahování tkáně v minimálním prostoru, čímž jsou stimulovány fibroplasty k odbourávání starého kolagenu. Stará tkáň je tak nahrazována novou, obnovující její hladké klouzání. Experimentálně bylo dokázáno, že jemnou masáží lze zhojit například i pooperační jizvy.

Velkou roli v procesu znovuobnovení funkce fascie hraje zřejmě voda, která tvoří samotnou fascii až ze 70ti %. Během masáže dochází k tomu, že je z vrstvy maziva voda nejprve vytlačena a po následném uvolnění je opět do ní nasána a to v ještě větším množství. Tím se fascie stává pružnější, resp. funkčnější.

Na molekulární úrovni dochází tlakem při masáži k tomu, že velké řetězce kyseliny hyaluronové, které se nachází mezi vrstvami fascií, jsou tlakem roztrhány na menší jednotky o větší ploše schopné vázat více vody.

Nové poznatky ukazují, že nejen tvrdé a bolestivé masáže, ale také masáže jemné mají smysl, protože prostřednictvím receptorů ve fasciích na povrchu kůže jsou impulzy jemných masáží odváděny do hlubších vrstev, v důsledku čehož dochází k uvolnění tkáně.

Závěr: Hýbejte se!

Doufám, že z výše uvedeného je patrné, jaký obrovský vliv na lidské zdraví má pohyb. Závěrem by bylo dobré ještě říci, že tento pohyb by neměl být jednostranný a pro tělo příliš zatěžující. Spíše než monotónní opakování stále stejných sportovních úkonů, se jeví jako vhodnější pomalé a jemné protahování, elastické pohyby (jako při poskakování nebo tanci), chození naboso, různé druhy balancování (lezní po skalách) a v podstě jakékoliv pohyby pokud má tělo dostatek času, aby se jim přizpůsobilo.

ZDROJ:

Časopis Geo: Hania Luczaková, Pojivá tkáň. listopad 2015

Serge Paoletti, Fascie, anatomie, poruchy a ošetření. Olomouc, Poznání 2009

https://www.kme.zcu.cz/kmet/bio/tkpojiv.php

https://www.gate2biotech.cz/vrozene-poruchy-pojivove-tkane/

https://www.youtube.com/watch?v=v6-g_ugD4ZY